Cibule

Pravděpodobnou pravlastí je střední Asie, kde se vyvinula z planého druhu. Používali ji již u Sumerů, starověkém Egyptě, Římě, Indii i Číně. Byla velmi oblíbenou zeleninou a po staletí představovala i se solí jedno z prvních významných koření nejnižších vrstev, neb se s ní hodně dochucovalo. Používala se jak čerstvá, tak sušená v zimě.

Obsahuje allicin a jiné sirnaté sloučeniny, které mají silné antibakteriální účinky zejména u sliznic. Preventivně působí proti infekcím, při krájení se inhalací dezinfikují sliznice nosu, ústech a nosohltanu. Působí preventivně proti infekcím a dezinfikuje sliznice dutiny nosní a ústní. Snižuje krevní tlak a hodnoty cukru v krvi, povzbuzuje chuť k jídlu, předchází onemocnění cév a žil a posiluje krevní oběh.

Cibule má sladkou a pálivou chuť a teplou povahu. Vstupuje do dráhy plic, sleziny, jater a tlustého střeva. Opatrně by s ní měli zacházet ti, kteří trpí na ekzémy a akné. Podporuje pocení a vylučuje chlad, podporuje chuť k jídlu.