Pšenice

Je velmi stará, archeologicky je prokázáno, že se pěstovala na Blízkém Východě v období 10 000 let př. n. l. a byla vyšlechtěna z ječmene. V Čechách se objevila pšenice někdy kolem 5 000 let př. n. l. Původně se u nás pěstoval velmi odolný druh jednozrnné pšenice spolu ječmenem a žitem.

Pšenice na přelomu 18. a 19. století vytlačila zejména u bohaté vrstvy obyvatel žito. Mouka se začala využívat na pečení chleba a pečiva, které se rozmohlo ke snídani namísto obilných či luštěninových kaší díky kávě, která k nám přišla v této době z Turecka.

Tato mouka je oproti celozrnné ochuzena řádově o 60 % vápníku, 76 % železa, 85 % hořčíku, 78 % zinku, 77 % vitaminu B1, 80 % vitaminu B2, 86 % vitaminu E a 80% lepku. Bílá mouka se používá často v běžné kuchyni hlavně pro svou schopnost pojit těsto – hlavně u buchet, chleba, knedlíků, těstovin.

Je chladné povahy a sladké chuti. Čistí horko, zejména horko srdce, je vhodná při onemocnění srdce a v průběhu menopauzy – zejména pak pšeničné klíčky, které vyrovnávají hormonální hladinu. Svlažuje horkost, takže se používá při suchosti pokožky, pocitů žízně a vysušení.