Šťovík

Vyskytuje se v Evropě a severozápadu Afriky. V Asii je rozšířen přes Sibiř a Dálný východ do střední Asie až na území Číny a Mongolska až do Koreje a Tchaj-wan. Ale znají ho i v Indii, Pákistánu a Tibetu. V Himalájích se vyskytuje až do nadmořské výšky 4 000 m. Též se dostal do Austrálie a Severní a Jižní Ameriky. U nás se hojně vyskytuje hlavně v horských oblastech.

Obsahuje vysoké množství kyseliny šťavelové, antrachinony, vitamin A, C, B1 a z minerálních látek pak draslík, vápník a železo.

List se užívá zevně jako kloktadlo při aftech.  Na jaře se listy používají do salátů a bývají i součástí jarní zelené polévky (syrovým listům díky vysokému obsahu šťavelanům byste se měli vyhýbat v těhotenství či při onemocnění dnou nebo při ledvinových kamenech, po tepelné úpravě negativní účinky nejsou známy). Sušený kořen pak má projímavé účinky.

Ovlivňuje dráhu jater a žlučníku. Má studenou povahu a kyselou chuť.