Ústřice

Jsou to mořští mlži a některé druhy ústřic jsou jedlé. Již staří Římané ve speciálních vodách chovali ústřice, ve Francii se tento fenomén s umělým pěstováním rozvinul někdy v 17. století. Obliba ústřic tak stoupala, že díky rybolovu na přelomu 18. a 19. století se musely začít hledat nové možnosti a zdroje, aby se uspokojil požadavek trhu. A tak se na jídlo začaly ústřice chovat uměle u středomořských a severoamerických břehů.

Obsahují vysoké množství glykogenu (živočišný škrob). Ve svém těle netvoří organické jedy, tím se podstatně liší od slávek, které jsou právě známy svým toxinem.

Mají sladkou chuť a neutrální povahu. Podporují činnost ledvin a jater. Ochlazuje krev a podporuje plodnost. Není vhodná při onemocnění kůže.