Yzop

Do střední Evropy ho přinesli Benediktýni, kteří je pěstovali ve svých zahradách. Jeho domovem je však jižní Evropa, západní a střední Asie. U nás ho můžeme vídat na zahradách jako medonosnou rostlinu. Nať se sklízí 2x do roka, vždy, když začíná kvést.

Hodně ho používaly naše babičky na kořenění polévek, luštěninových jídel a čerstvé lístky byly součástí různých salátů. Více znám je ve francouzské kuchyni. Používá se v likérnictví a v lékařství při výrobě léků na kašel a bronchitidu. V Orientu se listy yzopu nechávají kvasit a získává se z nich nápoj zvaný šerbet.

Sušený yzop je teplé povahy a ostré chuti, čerstvý je teplé povahy a hořké chuti.