Jak předejít riziku vývoje astmatu - 1. díl

Příčiny astmatu

Pokud budeme hledat příčiny astmatu pohledem západní medicíny, zjistíme, že jeho příčina není přesně známá. Jeho vznik je dán kombinací genetických a environmentálních faktorů. Obecně lze říci, že mezi faktory, které mohou vyvolat astmatický záchvat nebo zhoršit jeho symptomy, patří:

Prevence astmatu

Úplně předejít astmatu možné není, ale existují cesty, které mohou pomoci minimalizovat riziko vývoje onemocnění a zvládat jeho příznaky:

Jak k astmatu přistupuje západní medicína

Samotná léčba je zaměřena především na kontrolu symptomatických projevů a na prevenci záchvatů. Základem takové léčby jsou:

Co je to atopie?

V dalším textu se budeme věnovat hlavně alergické či atopické formě astmatu. Co přesně tato atopie je?

Pojem „atopický“ je odvozen od řeckého slova atopos = zvláštní, cizí. Vyjadřuje něco, co probíhá atypicky. Tedy jinak, než je běžné. Podle slovníku západního lékařství jde o dědičnou predispozici, o dědičný sklon k alergickým reakcím, které se projevují na různých místech našeho organismu.

Atopie je většinou spojována se zvýšenou tvorbou imunoglobulinu E. Imunoglobuliny jsou protilátky bílkovinné povahy, které si tvoří náš imunitní systém a s jejichž pomocí je schopen rozpoznat a detekovat různé patogeny, které se snaží dostat do našeho organismu. Zvýšenou hladinu protilátek IgE mají atopičtí jedinci už od narození (je zajímavé, že tyto protilátky vznikají v těle dítěte, nepřecházejí z matky, dítě má nedostatek IgG protilátek, které hladinu IgE snižují).

Astma je tedy atopický problém a souvisí s predispozicemi našeho organismu. Jinak řečeno, můžeme mít atopii, můžeme mít predispozici k astmatu, ale nemusíme mít žádné zjevné obtíže.

Teprve až pod vlivem určitých podnětů náš imunitní systém zareaguje nepřiměřeně silně na běžné látky, tzv. alergeny (např. pyl). Zdravý člověk na alergeny nijak nereaguje, ale člověk s imunitní přecitlivělostí ano.

Např. v plicích jsou tyto protilátky navázané na žírné buňky a dojde-li ke kontaktu s alergenem, pak v žírné buňce dojde k jakési explozi, kdy žírná buňka uvolní histamin a na histamin organismus reaguje stažením průdušek, hlenem, zánětem, otokem, kýcháním apod. Alergické reakce bývají různé.

Atopická onemocnění jsou často dědičná, tzn. pokud naši předci mají atopické problémy, pak je vysoká pravděpodobnost, že je budeme mít také. Dokonce jsou statistiky, které říkají, že pokud je atopický jeden rodič, pak je 60% šance atopii získat také, pokud jsou atopiky oba rodiče, pak se pravděpodobnost zvyšuje až na 80 %.

K atopickým problémům patří i senná rýma a atopický ekzém. Příčiny jsou v podstatě stejné.

U alergického astmatu dochází v reakci na alergen k dušnosti, sípání, zahlenění apod. Některé alergické reakce mohou být až fatální, třeba anafylaktický šok, když je člověk přecitlivělý na včelí bodnutí, které může končit smrtí.

Proč je vlastně někdo atopikem?

Zásadní otázkou je, proč u některých lidí vzniká tato predispozice a přecitlivělost na běžné látky? Obecně se mluví o třech základních příčinách:

Vliv genetiky a inzultu

Západní medicína vidí primární příčinu atopie v genetice. To je podle ní úplný základ, což v podstatě odpovídá tomu, o čem budeme hovořit dále. Máme-li nějakou genetickou predispozici, pak musí dojít k tzv. inzultu (k vlivu na organismus, který spustí alergickou reakci). Nemusíme mít vyloženě nějaký gen pro konkrétní nemoc, ale soubor určitých genů, které zvyšují naši náchylnost, podporují určité reakce v organismu a vytváří jisté predispozice.

A dále musí dojít k vlivu inzultu (inzult je vliv prostředí na náš organismus, mohli bychom říct útok či napadení).

Inzultem nemyslíme alergen, ale něco, co se stane a překlopí naši predispozici do stavu alergie, kdy naše imunita začne reagovat nepřiměřeně. Většinou dochází k opakovanému působení tohoto inzultu. To následně vyvolá reakci – alergickou reakci.

Tato myšlenka o genetických predispozicích je odpovědí na otázku: „Proč někdo kouří celý život a nemá rakovinu plic?“, „Proč někdo hojně konzumuje tučná jídla a netrpí aterosklerózou?“. Vše je v genech. Ale též v našich rukách – což jsou ty zmíněné inzulty. Někdo může mít predispozici k cukrovce typu II, ale tím, že žije "zdravě", k rozvoji cukrovky nikdy nedojde. Navíc, stejně jako existují geny, které nás dělají náchylnějšími, existují i geny, které nás chrání.

Aby se nemoc projevila, je zapotřebí více inzultů, anebo musí působit opakovaně. Máme-li ale dobrou genetickou výbavu, pak, i kdybychom byli inzultováni každý den, neonemocníme.

Inzulty, které spustí alergickou reakci, nejčastěji jsou:

Pozor – inzult není alergen. Inzult je něco, co přemění predispozici v nemoc, co vyvolá reakci, která se projeví jako nemoc.

Západní medicína řeší tyto nadměrné imunitní reakce omezením expozice alergenu, tzn. omezení kontaktu s potencionálními alergeny, což je často nemožné. Druhým řešením jsou medikamenty, které tlumí alergickou reakci. Typicky se používají antihistaminika, která snižují hladinu histaminu, který se vyplavuje při alergické reakci. Nebo se často používají kortikoidy, které tlumí zánět. Problémem je, že tyto léky řeší pouze příznaky a neřeší příčinu.

V druhém díle tohoto článku se zaměřím na příčiny atopií a alergických reakcí pohledem TCM.

Zdroj: Cesta želvy